Hudební večery - Dominikánská 8

Markéta Cukrová

marketa cukrova

Mezzosopranistka Markéta Cukrová patří mezi nejvyhledávanější interpretky ve svém oboru. Je hostem mnoha uskupení interpretujících na špičkové úrovni hudbu středověkou (Mala Punica/Itálie, Club Mediéval/Belgie) a hudbu barokní (Collegium Marianum, Musica Florea, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Capella Regia, Arte dei Suonatori/Polsko, Wroclawská filharmonie/Polsko, Göttingen Festival Orchestra/Německo).
Markéta Cukrová hostuje na scéně Národního divadla v Praze, kde nastudovala operu Claudia Monteverdiho Orfeo (Euridice) pod taktovkou Roberta Giniho, operu Rinaldo od Georga Fridricha Handela (Eustazio) pod taktovkou Václava Lukse a Hry o Marii od Bohuslava Martinů pod vedením Jiřího Bělohlávka.
Spolupracovala s mnoha významnými umělci ( F. Augudin, J. Bělohlávek. M. Esfahani, P. van Heyghen, S. T´Hooft, M. Ivanovič, V. Luks, P. Memmelsdorf, A. Parrott, M. Štryncl, V. Švec) a vystoupila na pódiích významných mezinárodních hudebních festivalů ( Biennale Alte Musik Berlin Bratislavské hudobné slávnosti, Dresden Festspiele, Europalia, Festival de la Chaise-Dieu, Festival Ribeuvillé, Internationale Händel Festspiele Göttingen, Miami Tropical Baroque, Moravský podzim, Musikverain Wien, Pražské jaro, Tojours Mozart, Festival de Sable, Laus Polyphoniae, Resonanzen Wien, Schleswick-Holstein Festival, Svjatoslav Richter December Nights v Moskvě a další).
V roce 2012 přijala pozvání Mezinárodního handelovského festivalu v německém Göttingenu ke spolupráci na Handelově rané opeře Amadigi di Gaula (Dardano) pod hudebním vedením Andrew Parrotta, v režii známé specialistky na barokní gestiku Sigrid T’Hooft.

Alena Hönigová

Alena Honigova5

vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ( u Giedré Lukšaité Mrázkové a Zuzany Růžičkové, generálbas u Václava Lukse). V letech 1999-2004 pokračovala ve studiu na Schole cantorum basiliensis, kde se věnovala cembalu, fortepianu, generálbasu a improvizaci. (Její učitelé byli Andrea Marcon, Edoardo Tobianelli, Jesper Christensen a další). Svoje studium zakončila diplomovou prací (hudebně vědecké pojednání a nahrávka) o sbírce „Haschirim ascher lischl’lomo“ od Salomona Rossiho.
V roce 2001 vyhrála se souborem La Vinciolina cenu festivalu v Göttingen. Od téhož roku do roku 2009 pracovala na Schole cantorum basiliensis jako korepetitorka.
V roce 2002 založila Ensemble Muscadin. Vedle běžné koncertní činnosti zrealizovala roku 2006 také uvedení současné opery „Esther“ od Borise Yoffeho, zkomponované pro historické nástroje. Pravidelně koncertuje jako sólistka na cembalo a fortepiano nebo v rámci nejrůznějších hudebních souborů. Od  oku 2004 do roku 2010 organizovala v Basileji koncertní řadu v kostele sv. Leonharda.
v  roce 2005 natočila pro švýcarské rádio DRS2 s flétnistkou Corinou Marti CD “Seicento im Lombardei“ (2006 vydavatelství Ars musici), 2007 bachovské CD pro francouzský label Edition du nopal a 2009 nahrávku vokálních a instrumentálních děl Salamone Rossiho (Panclassics, CH). Její poslední nahrávka patří dílu J.L.Dusíka pro fortepiano (Koramant Records, CH). Od září roku 2011 vede také koncertní řadu duchovní hudby v refektáři dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze (www.dominikanska8.cz).

Magdalena Malá

magdalena mala

vystudovala hru na housle na Pražské konzervatoři (prof. D. Zárubová) a historickou provozovací praxi na Týnské škole – Collegium Marianum (Univerzita Karlova) u MgA. L. Torgersen. Aktivně se účastnila mistrovských kurzů a seminářů staré hudby (C. Mackintosch, K. Debretzeni, D. Deuter, L. Russel, A. Steck, R. Richter, M. Glodeanu).

Věnuje se především koncertní činnosti. Spolupracuje s předními barokními ansámbly i orchestry jako např. Musica Florea, Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Inégal, Harmonia Delectabilis, Hipocondria ensemble, Musica Salutaris, Musica Figuralis, Temperament 430, Ensemble Fiorello). Od roku 2010 působí jako sólistka a koncertní mistryně Ensemble 18+, který se zabývá zvláště interpretací hudby českého klasicismu.
Vystupuje jako sólová a komorní hráčka na mnoha festivalových pódiích v České republice i v zahraničí, účastní se mezinárodních projektů staré hudby, podílí se na nahrávání CD a natáčí pro rozhlas a televizi.

Adéla Štajnochrová

adela stajnochrova

se narodila roku 1978 a hře na housle se věnuje od svých pěti let. Je absolventkou Konzervatoře v Praze (v třídě Dany Vlachové) a Akademie múzických umění v Praze (v třídě prof. Petra Messiereura). Během studia na AMU měla možnost absolvovat roční výměnný pobyt na londýnské Guildhall School of Music and Drama v rámci programu Erasmus. Studium v Londýně si prodloužila o další rok a absolvovala tu postgraduální kurz. Kromě hry na moderní housle (u prof. Krzysztofa Smietanu) se věnovala i autentické interpretaci staré hudby na barokní housle (v třídě Rachel Podger). Vybrali ji do studentského programu London Symphony Orchestra, což jí umožnilo zkoušet a koncertovat s tímto renomovaným orchestrem. Zúčastnila se mnohých interpretačních kurzů, kde pracovala s takovými osobnostmi, jako například L. Kaplan, S. Ashkenasi, I. Levin, M. Bourgue a další. Je laureátkou mnoha mezinárodních houslových soutěží.
Po návratu z Anglie se věnuje oběma nástrojům. Je členkou klavírního tria ArteMiss, se kterým koncertuje doma i v zahraničí, působí v souborech zabývajících se interpretací staré hudby (Musica Florea, The Sixteen, Collegium 1704. Capella Appolinis), je koncertní mistryní Talichova komorního orchestru a vystupuje i sólově.

 

Iva Lokajíčková

iva lokajickova

získala stipendium a cenu Richard Carne Award na londýnské Royal College of Music, kde studovala zobcovou flétnu u Ashleyho Solomona a Juliena Feltrina a barokní hoboj u Gail Hennessy. V roce 2009 zde také získala diplom. Iva koncertovala s cembalisty jako Gary Cooper nebo David Wright. Také založila vokálně-instrumentální soubor Tre fontane (Londýn), s kterým interpretovala především méně prováděnou středověkou a renesanční hudbu.
Iva je vyhledávaná sólistka i komorní hráčka. Vystoupila na tak prestižních místech jako je londýnská Cadogan Hall (PROMS), St-Martin-in-the-Fields nebo Handel House.
Iva se zajímá o vliv hudby na zdraví člověka. Dlouhodobě spolupracovala s organizací Joy of sound.
Je velmi vděčná panu Philipu Carnemu a Tudeley Festivalu za jejich podporu.
www.ivalokajickova.com

Giovanna Urrutia

giovanna urrutia

se narodila v Bogotě v Kolumbii. Po studiu u Maria Olga Piñeros na Universidad Javeriana de Bogota, kde získala bakalářský titul, pokračovala dále u  Evelyn Tubb na Schole Cantorum Basiliensis.
Již v Kolumbii zpívala v řadě produkcí staré hudby jako např. Magnificat J. S. Bacha, Gloria A. Vivaldiho, Requiem W. A. Mozarta, Stabat Mater G. B. Pergolesiho, Mši G Dur F. Schuberta. Vystoupila také v řadě scénických produkcí jako například  Únos ze Serailu W. A. Mozarta, Paridův soud J. Ecclese, Pašije W. Hayese, Dido a Aeneas H. Purcella nebo Vítězství času a pravdy G. F. Händela.
Také vystoupila na Festival de Musica Renacentista y Barroca de chiquitos v Bolívii roku 2006 a na Hudebním festivalu v Utrechtu roku 2011. Spolu s Marií Gonzalez získala cenu na International Young Artist’s Presentation roku 2011 v Antwerpách.
V roce 2008 natočila The Passions s Anthonym Rooleym pro vydavatelství Scholy Cantorum a v roce 2012 Missa pro defunctis od Antonia Caldary se souborem Musica Fiorita. V roce 2010 zpívala Magnificat J. S. Bacha v prestižní koncertní řadě FAMB (Freunde Alter Musik Basel) pod vedením Gerd Türka a Chiary Banchini.
Spolupracuje se soubory Vox Humana, Musica Fiorita a Ensemble Elyma pod vedením Gabriela Garrida. K jejím posledním úspěchům patří 3. cena na pěvecké soutěži Francesca Provenzale v Neapoli.

Sebastián León

sebastian leon

se narodil roku 1985 v Kolumbii. Studoval zde u Carlose Godoy na Pontificia Universidad Javeriana a na Universidad El Bosque v Bogotě. Absolvoval také mistrovské kurzy u Raphaëla Boulay, Detlefa Bratsche, Katariny Livljanic, Rosa Domínguez, Marcela Boone a Maargret Honig. Roku 2011 absolvoval magisterské studium u Gerd Türka na Schole Cantorum Basiliensis a v současné době pokračuje u německého barytonisty Marcuse Niedermeyra.
V Kolumbii pravidelně vystupoval s Coro Santa Cecilia a dalšími soubory specializujícími se na starou hudbu. Zpíval  např. v Les Ateliers Baroques v Montfrin (Francie), pod vedením Gabriela Garrida nebo v opeře Dido & Aeneas roli Aenea pod  vedením Leonarda García Alarcón. 2009 se zúčastnil turné po Francii se souborem La Boz Galana, který se věnuje hudbě latinské Ameriky, v létě 2011 zpíval se souborem Gilles Binchois pod vedením Dominique Vellarda. Titulní role mu byla svěřena v opeře La liberazione di Ruggiero od Francesca Caccini, která byla uvedena roku 2012 v Basileji a v Drážďanech.
V současnosti spolupracuje se soubory Alba Sonora, La Boz Galana, Les Doulçaines, Vox Vagans a La Musa Armonica.

Oren Kirschenbaum

oren kirschenbaum

se narodil roku 1982 v Izraeli. Po studiu klavíru pokračoval na  udební akademii univerzity v Tel-Avivu bakalářským studiem varhan, teorie a skladby. Svoje varhanické vzdělání pak zakončil v roce 2010 diplomem s vyznamenáním na Schole Cantorum Basiliensis ve Švýcarsku (Andrea Marcon, Wolfgang Zerer, Lorenzo Ghielmi a Jörg-Andreas Bötticher). V roce 2012 též s vynikajícími výsledky absolvoval studium cembala a generálbasu u Jespera Christensena.
Oren Kirschenbaum je držitelem mnoha mezinárodních cen: 1. cena na soutěži Organi Storici del Basso Friuli 2009 (Itálie), 2. cena na August-Humer-Wettbewerb 2009 (Rakousko) a právě tak 2. cena na Paul Hofhaimer-Wettbewerb 2010 v Innsbrucku. Jeho všestranné schopnosti ho zavedly jakožto varhaníka, improvizátora, ale i skladatele do nejrůznějších částí Švýcarska, ale i Německa, Rakouska a Itálie. Jako hráč generálbasu působí např. v prestižním souboru J. S. Bachstiftung (St. Gallen) nebo v projektu Bachkantaten v Predigerkirche v Basileji. 2010 vyšlo jeho první CD Organi Storici Del Basso Friuli. Jeho nejnovější nahrávka je portrétem nádherného historického nástroje v Zollikonu, kde působí od roku 2009 jako hlavní varhaník.

In Cordis Ensemble

totiž Spojené struny historické

Hudební těleso, ojedinělé jak svým složením, tak i přístupem. Jak již název napovídá, jádrem instrumentáře jsou drnkací nástroje - nástroje z dnešního pohledu historické, ale kdysi naprosto běžné, jako např. loutny renesanční i barokní, tiorba, barokní i renesanční kytary, galizona, cistra i různé typy harf. Výjimečné je také navazování na historickou tradici, v níž instrumentalisté byli zároveň zpěváky, při zpěvu se sami doprovázející.
Těžištěm repertoáru jsou klenoty hudební pokladnice 15. - 18. století, které ve svých koncertních projektech představují ne jako muzeální kusy vytržené ze souvislosti, ale zasazené do příběhu, který posluchače doslova vtáhne do středu dění a tím umocní jeho zážitek.
Přesvědčit se o tom mohli posluchači četných koncertů, např. festivalů Haydnovy hudební slavnosti, Harfové dny Ostrava, Hudební Rendezvous Valtice, Živé Skoky, Musica figuralis Želiv, Chotečské hudební léto ad. www.ensemble.incordis.cz

Katerina Ghannudi

katerina ghannudi

Harfenice a sopranistka Kateřina Ghannudi studovala hru na harfu u Jany Střížkové a zpěv u Lenky Pištěcké. S touhou oživit tradici lidového harfenictví v Čechách začala hrát r. 2001 na repliku nechanické harfy z 19. stol. a zároveň hudbu starší i současnou na harfu gotickou a keltskou. Svá harfová studia zatím završila absolutoriem bakalářského studijního programu Hra na trojřadou barokní harfu pod vedením Loredany Gintoli v italské Veroně (Conservatorio di Musica).
Vedle sólového vystupování spolupracuje jako harfenice i jako sopranistka se soubory In Cordis Ensemble, Quintana, Laboratorio ‘600, Ritornello, Michal Hromek Consort a Capella Regia. Její snaha o poznání jiných kultur (Mgr. v oboru kulturologie na UK v Praze) ji v minulosti přivedla také ke spolupráci s některými soubory věnujícími se worldmusic. S barokní harfou se představila zejména na CD Capriccietto Galante (In Cordis Ensemble). Dalším pozoruhodným diskografickým počinem Kateřiny Ghannudi je CD s názvem Da Mihi Manum (v duu s Michalem Hromkem).

Jan Krejča

jan krejca

studoval nejprve hru na renesanční loutnu pod vedením Rudolfa Měřinského a poté, již jako samouk, rozšířil svůj zájem o teorbu a barokní kytaru. Zúčastnil se četných interpretačních kurzů pod vedením Evangeliny Mascardi, Hopkinsona Smithe, Lyndy Sayce, Jacoba Lindberga a dalších.
V poslední době vystupuje se sólovými recitály. Jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními soubory (Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon, Capella Regia, Societas Incognitorum, Ritornello, Verba Chordis, Musica Florea, Harmonologia aj.). Pravidelně hraje na festivalech Pražské jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviae, Svatováclavské slavnosti, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby aj. Zúčastnil se četných nahrávek pro Českou televizi, Český rozhlas, vydavatelství ARTA Records, Supraphon, Rosa. Věnuje se také pedagogické činnosti.

Miloslav Študent

miloslav student

se již za svých studií hudební vědy a estetiky (Masarykova Univerzita v Brně) věnoval intenzivně otázkám provozovací praxe hudby 16. – 18. století, ve stejné době založil a vedl ansámbl Flores Musicae (spolu s M. Koženou, V. Richterem a V. Mikuláškovou), s nímž nastudoval a uvedl řadu novodobých premiér zapomenutých mistrovských děl. Po období, kdy jako samouk byl odkázán jen na mistrovské kurzy (loutna - S. Juřica, L. Contini, A. Bailes, H. Smith, viola da  gamba – R. Boothby) odešel studovat do Itálie, kde v roce 1998 ukončil tříleté studium provozovací praxe italské hudby 17. století ve třídě R. Giniho Laboratorio permanente di ricerca sulla musica italiana del XVII secolo (Oddělení staré hudby Městské hudební školy v Miláně). Na stejné škole získal v roce 2002 ve třídě Paula Beiera diplom hry na loutnu.
Od roku 2002 vede třídu hry na loutnu na Akademii staré hudby při Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. V rámci výuky na půdě tohoto pracoviště, jehož vedením byl pověřen v letech 2004 - 2008, realizuje různé speciální přednášky a semináře. V roce 2003 vedl specializované semináře též na Accademia internazionale della musica di Milano. V roce 2004 byl uměleckým ředitelem festivalu barokní opery ve Valticích, pro který tehdy i v následujícím roce připravil a nastudoval hudebně taneční představení Duel zpěvu a tance a Festino. V letech 2007 a 2008 působil jako lektor hry na loutnu a komorní hry na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích. V roce 2007 se významně podílel na hudební přípravě a realizaci inscenace Orfea C. Monteverdiho v Národním divadle, pro kterou také zpracoval kritickou edici partitury.
Jako loutnista má na svém kontě spolupráci s řadou sólistů (M. Kožená, R. Gini, I. Troupová, J. Lewitová, B. Zanichelli, M. Hugget, E. Machová, M. Pospíšil ad.) a s ansámbly (Ensemble Concerto Milano, Ritornello Praha, Societas Incognitorum, Capella Regia Praha, Musicalische Copagney Berlin, Ensemble Galatea, Teatro Franco Parenti Milano, Musica Bellissima, La Gambetta), s nimiž koncertoval kromě Evropy také v Jižní Americe. Vystupuje také sólově a nahrává pro různé gramofonové společnosti, rozhlas, TV a film.

Gabriela Eibenová

gabriela eibenova

Sopranistka Gabriela Eibenová se věnuje systematicky autentické interpretaci staré hudby, je spoluzakladatelkou souborů Ensemble Inégal a Pražští Barokní Sólisté, s nimiž úspěšně koncertuje v Čechách i v zahraničí. Její koncertní výkony jsou nadšeně přijímány posluchači i odbornou kritikou, přirozený projev, hudební cit i bravurní koloratura byly opakovaně superlativně zmiňovány v hudebních recenzích.  S Ensemble Inégal se spolupodílí na oživení díla českého barokního génia Jana Dismase Zelenky, jejich nahrávky obdržely nejvyšší mezinárodní ocenění (Diapason d´or, IRR outstanding atd). Účinkuje na prestižních hudebních festivalech po celé Evropě (Pražské Jaro, Bruggy, Utrecht, Londýn), zpívala v Izraeli i Japonsku. Hostovala např. s Českou Filharmonií, Südwestfunk Freiburg, v Národním divadle, ve Státní opeře Praha nebo Divadle J.K.Tyla v Plzni. Po studiích na Pražské konzervatoři a soukromém studiu v Londýně se zdokonaluje u Doc. Magdaleny Hajóssyové.

Lukáš Vytlačil

lukas vytlacil

vystudoval na konzervatoři nejprve hru na zobcovou a příčnou flétnu, později také dirigování u Jana Valty. V l. 2008 - 2011 absolvoval barokní flétnu u Jany Semerádové na Univerzitě Karlově v Praze. Během studií získal ocenění na několika soutěžích a r. 2007 Cenu Nadace Leoše Janáčka pro nejlepšího absolventa. Zúčastnil se mnoha interpretačních kursů u předních osobností ve hře sólové (Peter Holtslag, Ashley Solomon, Barthold Kuijken, Jostein Gundersen, Anneke Boeke, Petr Zejfart, Jorge Salgado Correia, Thijs van Baarsel ad.), komorní (např. Florilegium, Jesper Christensen, Françoise Lengellé, Dmitry Sinkovski) i v dirigování (Peter Kopp). Na kursech Rebeccy Stewart se věnuje také zpěvu vokální polyfonie.
Je uměleckým vedoucím Ensemble Sporck a spolupracuje také s dalšími domácími soubory, jako Ensemble Inégal, Musica Florea, či The Czech Ensemble Baroque. Účinkoval na mnoha festivalech (Bach-Tage in Hessen, Haydnovy hudební slavnosti, Hudební festival Znojmo, Festival Ludwiga van Beethovena, Theatrum Kuks, Jihočeský komorní festival atd.) a kromě ČR vystoupil také v Německu, Portugalsku, Gran Canarii, Polsku a Maďarsku. Jako dirigent spolupracoval např. se Severočeskou filharmonií, Orchestrem Fóra mladých, či klavíristou Ivem Kahánkem, a v l. 2006 - 2008 byl sbormistrem dětského sboru Fontána. Kromě koncertů se věnuje také pedagogické činnosti. Vyučoval hru na zobcovou flétnu na Konzervatoři v Teplicích (2005 - 2009) a připravoval také vzdělávací projekty pro Pražské jaro (2011) a Českou filharmonii (2012). Na jaře 2012 se podílel na koncertě k narození J. S. Bacha, který živě přenášel Český rozhlas 3. Nyní působí v Praze a vedle hudby se věnuje historii a mluvenému slovu. Je také redaktorem Hudebních rozhledů.

Johannes Gebauer

johannes gebauer

vystudoval hudební vědu na King’s College Cambridge a housle u Simona Standage. 1992 byl vybrán k veřejnému mistrovskému kursu s Eduardem Melkusem v  prestižním londýnském sále Purcell Room. 1994-95 byl nejmladším členem orchestrů Academy of Ancient Music a Collegium Musicum 90, ještě než roku 1995 započal postgraduální studium na Schola Cantorum Basiliensis. Tam se soustředil především na studium komorní hudby u Christopha Coina, a zároveň se zde zúčastnil řady projektů jako koncertní mistr.
Řadu let byl také Johannes Gebauer členem Bach Ensembles New York (pod  edením Joshua Rifkina). Dále členem Cappella Coloniensis a Concerto con Anima. Od roku 1990 vede Cameratu Berolinensis, kterou založil a s níž natočil několik CD, právě tak vede od roku 2000 Ensemble Virtulettanti. 2003 vystoupil jako sólista s Bachovou Partitou d-moll na Festivalu Alte Musik live v Berlíně; tento koncert vysílalo v přímém přenosu německé RBB/Radio Kultur a tento záznam je opakovaně hrán i nadále.
Johannes Gebauer je mezinárodně žádaným komorním hráčem, byl např. partnerem Simona Standage, Kevina Mallona, José Vasqueze, Richard Burnetta a Mary Verney, byl hostem festivalů Les Lumières v Helsinkách, Centropalia (Steiermark) a Haydnových hudebních slavností v Lukavicích. (Při této příležitosti také vyučoval na mistrovských kurzech v Plzni.)
Od roku 2003 je Johannes Gebauer pravidelně zván jako koncertní mistr i sólista do Aradia Ensemble Toronto, naposledy roku 2010 a 2011 k operním produkcím Händelova Giulio Cesare in Egitto a Mozartova Don Giovanni v Sulmoně/Itálie. 2010 a 2011 působil opakovaně jako hostující docent a koncertní mistr na Barockakademie der Hochschule Detmold.
Jakožto hudební vědec byl Johannes Gebauer několik let asistentem Christophera Hogwooda a spolupodílel se na řadě publikací. Ve švýcarském časopise Intrada, specializujícím se na starou hudbu, byl uveřejněn jeho článek o vzniku Bachových sólových sonát.

Irina Alexandrowna

irina alexandrowna

se narodila v Barnaul na Sibiři. Zde také započala studium hudby, v kterém pak pokračovala na renomované Glinkově konzervatoři v Novosibirsku. 1993 vyhrála s „Ensemble Debut“ „Grand Prix in Neepelt“/Belgie. V letech 1986-94 hrála ve státním symfonickém orchestru „Altaj“ v Barnaul, kde také vyučovala komorní hudbu. Roku 1993 zde spolu se svými kolegy založila „Lyceum pro podporu hudebně nadaných dětí“.
Její první kontakt se starou hudbu proběhl v rámci zvláštního souboru státní filharmonie v Novosibirsku, který se specializoval na historicky poučenou interpretaci - Ars Longa (dnes: Insula Magica), kde hrála také na violu da gamba. Roku 1994 odešla do Německa, kde absolvovala postgraduální studium u prof. Matthiase Buchholze na „Hochschule für Musik Köln“.
Vedle pravidelného účinkování se symfonickým orchestrem „Westdeutscher Rundfunk“ se stále více zabývala starou hudbou. Je členkou souboru „Das kleine Konzert“ (dir. Hermann Max), „Das Neue Orchester“ (dir. Christoph Spering), „Concerto con Anima“ a „Neues Rheinisches Kammerorchester“. Je také zakládající členkou „Camesina Quartett“.

Linda Mantcheva

linda mantcheva

Violoncellistka Linda Mantcheva se narodila roku 1977 v Sofii. První hudební impulsy jí zprostředkoval její otec – houslista a stavitel houslí.
Po dvanáctiletém studiu na hudebním gymnáziu v Sofii, pokračovala na „Hochschule für Musik Köln“, kde roku 2001 získala diplom. Zájem o starou hudbu Lindu vedl k absolvování postgraduálního studia v oboru staré hudby na téže vysoké škole v Kolíně nad Rýnem a také postgraduálního studia violoncella na „Universität der Künste Berlin“. Jejími učiteli byli Markus Möllenbeck, Phoebe Carrai, Reiner Zipperling a Richard Gwilt.
Linda získala řadu ocenění v komorní hře na soutěžích v Bulharsku, Německu a Itálii. V letech 2008-2010 byla stipendistkou nadace Yehudi Menuhina „LiveMusicNow“ v Berlíně.
Je členkou proslulých evropských souborů jako „Cordevento“ (Amsterdam),  „musica inaudita“(Curych), „Berner Orchester für Alte Musik“ „Les Passions de l’Ame“, „Concerto con Anima“ (Köln), „l’arte del mondo“ (Köln).
Vystoupila na festivalech v Utrechtu, „Van Wassenaer Festival“ v Amsterdamu, „Savannah Music Festival“ v USA, „Luxuria Europae“ v Sofii, „Thüringer Bachwochen“, „Bach Biennale“ ve Výmaru, v „Tokyo City Opera Concert Hall“, v petrohradské filharmoniiv „Concertgebouw“ Amsterdam a v komorním sále Berlinské filharmonie.
V současné době žije v Berlíně, kde také vyučuje cello na státním hudební škole Fanny Hensel.

Philippe Bernold

Philippe bernold

započal svá hudební studia v rodném městě Colmar nejprve studiem flétny, později studoval dirigování u René Mattera. Studium flétny na Pařížské konzervatoři zakončil získáním 1. ceny konzervatoře a hned následující rok, ve věku 23 let, byl jmenován prvním sólo flétnistou v l’Orchestre de l’Opéra National de Lyon. V roce 1987 zvítězil v mezinárodní soutěži  Concours International Jean-Pierre Rampal a získal první cenu (Premier Grand Prix). Toto vítězství mu umožnilo odstartovat sólovou kariéru a spolupráci s předními světovými umělci a orchestry (M. Rostropovitch, J.-P. Rampal, M. Nordmann, B. Hendricks, l’Orchestre de Paris, Budapešťský komorní orchestr F. Liszta, Hallé Orchestra, Varšavská filharmonie, Tapiola Sinfonietta, l’Orchestre National de Lyon, Tokijský symfonický orchestr) a dirigenty (S. Bychkov, J. E. Gardiner, L. Maazel,  K. Nagan, Sir Y. Menuhin, M. Inoué, T. Koopman a řada dalších).
Koncertoval na mnoha předních světových scénách: londýnská Royal Festival Hall, la Salle Pleyel, le Théatre du Châtelet, Bunka Kaikan de Tokyo, Seoul Art Center, Velký koncertní sál moskevské Konzervatoře P. I. Čajkovského. Pravidelně také koncertuje na festivalech, např. Festival d’Aix-en-Provence, Cannes, Radio France, Evian, Strasbourg, La Roque d’Anthéron, Saou Chant Mozart aj. K dirigování se vrátil v roce 1994, kdy založil na podnět Johna Eliota Gardinera hudební těleso Les Virtuoses de l’Opéra de Lyon. Od té doby vystoupil jako hostující dirigent v řadě předních orchestrů.
Ve spolupráci s l’Ensemble Orchestral de Paris natočil sérii tří CD pro společnost Nouveaux horizont. Za své první CD získal v roce 1989 cenu Grand Prix Akademie Ch. Crose (l’Académie Charles Cros). Od té doby natočil Philippe Bernold více než dvacet CD pro tyto společnosti: Harmonia Mundi, EMI, Lyrinx. S klavíristou Alexandrem Tharaudem realizoval několik nahrávek, které získaly ceny „Choc“ (Monde de la Musique) a „Diapason d’Or“. Jeho poslední nahrávka s Ariane Jacob byla nominována na Victoires de la musique.
Philippe Bernold je v současné době profesorem flétny na Lyonské konzervatoři a profesorem komorní hudby na Pařížské konzervatoři.

Jan Ostrý

jan ostry

začal hrát na zobcovou flétnu u prof. V. Žilky a poté pokračoval na flétnu příčnou pod vedením prof. F. Malotína na Pražské konzervatoři. Od roku 1992 studoval na CNR de Versailles (prof. Ch. Rayneau) a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednohlasným udělením prestižní 1. ceny konzervatoře.  
V průběhu svého studia obdržel řadu cen na různých interpretačních soutěžích (Concertino Praga, Soutěž F. X. Duška v Praze, Soutěžní přehlídka konzervatoří ČR a další).
Během studií se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů, jakými jsou B. Kuijken, A. Marion, J. Zoon, K. Hünteler či K. Zoeller.
Koncertoval v mnoha zemích a vystupoval na významných evropských festivalech, např. Styriarte v Grazu (založený a vedený N. Harnoncourtem), Dny Pierra Bouleze v Lyonu a St.-Etienne (pod vedením P. Bouleze), Svatováclavský hudební festival, Pražské jaro, Concentus Moravie (s Pražskou komorní filharmonii a J. Bělohlávkem), festival rozhlasu ORF Eggenberger Schlosskonzerte, Česká sezóna ve Francii 2002, Festival Emmy Destinové, Steirische Stifts-und Schlosskonzerte, Haydnovy hudební slavnosti, Martinů Fest ve Vídni, Mezinárodní flétnový festival v Maastrichtu a řada dalších. Představil se také na koncertě pro holandský rozhlas v síni Concertgebouw v Amsterdamu.
Spolupodílel se na výběrové CD nahrávce z komorního díla A. Rejchy a J. L. Dusíka (cena Tip Harmonie 1998, Studio Matouš), CD Evy Urbanové České Vánoce, souborném provedení kvartetů J. J. Ryby (Naxos), kompletu Bachových sonát pro 2 flétny a continuo a CD „Bach family“, které uvádí
výběr komorní hudby Bachových synů (Nimbus Records).
V koncertní sezóně 1999/2000 byl sólo flétnistou v Orchestre National de Lyon a v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v Den Norske Operaen Oslo.
V současné době vyučuje na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě. Od roku 2001 je pak pravidelně zván na mistrovské kurzy Evropské flétnové akademie v rakouském Fissu a od roku 2003 i na semináře při festivalu Neuberger Kulturtage.

Libor Mašek

libor masek

absolvoval Konzervatoř v Brně v oboru hra na violoncello, následně Janáčkovu akademii múzických umění v Brně ve třídě prof. Bedřicha Havlíka. Zde rovněž absolvoval ve hře na varhany (Mgr. Petr Kolař), varhanní improvizaci a řízení sboru v rámci oboru duchovní hudba. Od počátku studií se věnoval interpretaci barokní hudby v souborech Telemann Baroque Collegium a Cappella Apollinis. V těchto letech absolvoval řadu mistrovských kurzů cellové a varhanní interpretace tzv.  staré hudby. Od roku 2003 je členem souboru Collegium 1704. Často je zván ke spolupráci dalšími tělesy specializujícími se na interpretaci staré hudby: např. Musica Florea, Ensemble Inegal, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque. Již od založení Pražské komorní filharmonie (1994) je členem její violoncellové skupiny. V kostele sv. Antonína v pražských Holešovicích působí osmým rokem jako varhaník. Vyučuje na Pražské konzervatoři obor basso continuo a na Akademii staré hudby v Brně obor barokní violoncello. Mimo to se věnuje přepisu a spartaci starých hudebních pramenů do současné notační podoby. Protipólem obliby hudby 17.-18. století je zájem o hudbu 20. století. Nyní je to především elektronická hudba (Musique concrete), k jejíž realizaci využívá vlastní skromné studio elektronických hudebních nástrojů.

Kesselberg Ensemble (Basel)

byl založen roku 2004 lotyšskými absolventy Schola cantorum Basiliensis. Soubor je pojmenován podle jedné čtvrti města Riga (lotyšsky Katlakalns),  někdejšího hanzovního města se slavnou barokní minulostí. Zde strávil závěr svého života také nejvýznamnější lotyšský skladatel 18. století - a poslední žák Johanna Sebastiana Bacha - Johann Gotfried Müthel (1728 – 1788).
Jedním z hlavních cílů souboru je právě znovuoživení hudby Müthela a dalších lotyšských skladatelů a jejich prezentace i za hranicemi Lotyšska. Ensemble Kesselberg má na svém kontě i řadu dalších objevů. V současné době tak právě díky němu zažívá svou renesanci hudba Carla Donata Cossoni, nalezená v knihovně kláštera Einsiedeln.
Ensemble Kesselberg uvádí jeho hudbu na evropských pódiích, ale je i úzce spjat se svou vlastí. Každoročně pořádákoncerty, přednášky a mistrovské kurzy na „Barokních dnech v Rezekne“, v kulturním centru východního Lotyšska a zároveň sociálně a ekonomicky nejslabším regionu země. Dlouhodobě spolupracují s muzikologem Dr. Peterem Reidemeisterem , právě tak jako s  roslulým fagotovým virtuosem a docentem Hudební akademie v Basileji – Sergiem Azzolini, s nímž také nahráli vůbec jako první na světě Müthelovy fagotové koncerty.
www.kesselbergensemble.com

Ilze Grudule

ilze grudule

se narodila v Lotyšsku, kde také úspěšně zakončila své první studium violoncella na Hudební akademii v Rize. Rozhodující pro její další životní osudy bylo setkání s cellistou Phillipem Mermoudem (Ženeva), u kterého později studovala na Centre de Musique Ancienne de Genève barokní cello. Dále pokračovala ve svých studiích u Christopha Coina na Schola cantorum basiliensis, které pak roku 2004 završila diplomem interpretace staré hudby.
Roku 2004 založila Kesselberg Ensemble s cílem uvést lotyšské barokní skladatele zpět na koncertní pódia. Dále je členkou barokního orchestru Capriccio a Ensemble Proteo. Její uměleckou činnost dokumentují nahrávky pro Deutschland Rundfunk, Chandos Records, Symphonia, Philips Records. 2005 založila Barokní dny v Rezekne (Lotyšsko) a od roku 2008 je také hostující profesorkou na oddělení staré hudby Lotyšské hudební akademie v Rize.  Její bohatá umělecká a pedagogická činnost jí zavedla např. až do Bogoty nebo Kijeva, kam byla pozvána vyučovat na mistrovských kurzech.

Ensemble Perlaro

Lorenza Donadini

Foto ensemble Perlaro

vystudovala hudební vědu na Univerzitě Basel u prof. J. Willimanna a prof. W. Arlta. Své studium zpěvu se zaměřením na hudbu středověku a renesance na Schole Cantorum Basiliensis (u R. Levitta, K. Dineen a D. Vellarda) zakončila s vyznamenáním roku 2007. Krom toho studovala belcanto u S. Hasellhoffa a dále se specializovala na Conservatorio della Svizzera italiana u L. Castellani. Vystupuje jako sólistka i v rámci různých souborů, např. Coro della Radio Svizzera (Fasolis), Ensemble Peregrina (Budzinska-Bennett), Vox Humana (De Corcuera), Cantica Symphonia (Maletto). 2004 založila svůj vlastní soubor - ensemble Perlaro, který se specializuje na hudbu italského Trecenta a Quattrocenta. Cíl souboru je realizovat tento repertoár v jeho plné emocionální síle, a to na základě hluboké analýzy poetických textů i dobových spisů. CD „Sotto l'imperio del possente prince", které soubor před nedávnem natočil u vydavatelství Pan Classics sklízí vynikající ohlas.

Agnieszka Budzińska-Bennett

studovala nejprve klavír (na konzervatoři ve Štětíně, diplomována roku 1992) a poté hudební vědu(univerzita v Posen), kde roku 2010 promovala. 1997-2001 absolvovala postgraduální studium zpěvu na Schole Cantorum Basiliensis (u R. Levitta, D. Vellarda, E. Tubb) a v letech 2001-2006 soukromně studovala u Stefana Haselhoffa. 2011 se dále vzdělávala u A. Rooley und E. Tubb (Master, Schola Cantorum basiliensis). 2002/2003 zde byla docentkou hudby středověku a renesance a v letech 2001-2004 pracovala jako asistentka v mikrofilm-archivu Hudebně-vědeckého institutu Univerzity v Basileji.
Pedagogická práce, přednášky a kursy ji zavedly na univerzity v Tartu, Posen a Lipsku. Od roku 2011 je členkou výzkumného oddělení Schola cantorum basiliensis (SNF - podpora a výzkum akvitánské hudby 12. století). Je také vedoucí ensemble Peregrina, který se specializuje na vokální hudbu středověku, a s nímž natočila řadu CD, oceněných mimo jiné i prestižní cenou ECHO-KLASSIK 2009. www.peregrina.ch

Daniel Issa

tenor, narozen v Brazílii, nejprve vystudoval architekturu na univerzitě v São Paulo. Jeho zájem o zpěv ho pak přivedl do Švýcarska, kde získal diplom na Schole Cantorum basiliensis i Hudební akademii v Luzernu. Spolupracoval s řadou slavných souborů staré hudby, k jeho oblíbenému repertoáru patří např. Evangelista z Bachových Janových pašijí, Monteverdiho Mariánské nešpory, ale i Strawinského Svatba a vystupuje také v operních produkcích. Spolupracoval na nahrávkách pro vydavatelství ORF, Deutsche Harmonia Mundi, Arcophon, Tactus, Claves, Pan Classics a Disque Office Classique.

Marc Lewon

zpěvák, loutnista a hudební vědec, se po magisterském studiu hudební vědy a staro-germanistiky na univerzitě v Heidelbergu) rozhodl věnovat středověké hudbě. Své studium loutny, fiduly (vielle) a zpěvu pak na Schole cantorum basiliensis zakončil diplomem s vyznamenáním.
Marc Lewon je zakladatelem souboru Leones. Koncertuje také s rozličnými soubory staré hudby a zúčastnil se řady CD- , rádio- i TV- produkcí. Spolupracuje s předními sólisty jako je např. Andreas Scholl, Crawford Young, Benjamin Bagby.
Dále se věnuje vědecké práci v oblasti medievalistiky (ediční a publikační činnost). Je vedoucí řady mistrovských kursů hudby středověku pravidelně pořádaných na hradě Fürsteneck, hudební poradce Tage Alter Musik & Literatur in Worms a paralelně pracuje na Doctor of Philosophy in Music na univerzitě v Oxfordu pod vedením prof. Reinharda Strohma. www.lewon.de

Baptiste Romain

je mnohostranným hráčem na středověké nástroje (fidula, renesanční housle, dudy). Po všeobecném hudebním studiu ve Francii (housle, kompozice) se začal intenzivně věnovat středověké a renesanční hudbě (Centre de Musique Médiévale v Paříži). Další studium ho vedlo na Scholu Cantorum Basiliensis a Conservatoire National Supérieur v Lyonu.
Baptiste Romain se stále zdokonaluje a hledá nové zvukové i technické možnosti svých nástrojů. Jeho ideálem je vynikající umělecká úroveň běžná v tehdejší dobové praxi. Věnuje se také historické improvizaci a rané instrumentaci. Účinkuje na koncertech i nahrávkách s nejrůznějšími soubory staré hudby. Vyučuje také středověkou hudbu na universitě v Besançon. Se svým vlastním souborem Le miroir de musique letos natáčí první samostatné CD. www.miroirdemusique.com

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31